Otvíráme novou sezónu Mozartova Primary Theatre

Když přijde něco nového, proč to nevyzkoušet? A pokud se akce osvědčila, není důvod v ní nepokračovat. Zvláště, když si o repetici říkají především děti.

Každý z nás nosí v sobě více či méně kus herce - komedianta, tragéda, baviče, ale také režiséra, zvukaře, choreografa,… Pokud se tyto ingredience spojí s angličtinou, vznikne z toho Mozartova Primary Theatre, neboli naše anglické divadlo.

První ročník byl velmi úspěšný, a to jsme zdaleka netušili, že se mladší žáci – diváci, budou celé roky těšit, až dorostou a sami stanou na prknech, co znamenají svět. V naší škole žijeme divadelním uměním už čtvrtý rok. A že se daří, o tom není pochyb. Vystřídali jsme spoustu dramatických kusů. Učili jsme Freddyho počítat zvířátka v lese, četli jsme z kouzelné knihy víly Zabadelly, probouzeli něžnou Sněhurku, zachraňovali Karkulku a obdivovali její jedinečnou a originální babičku. Stačí nahlédnout na webových stránkách do starších ročníků a kochat se alespoň díky fotodokumentaci.

Nyní se zamysleme. Je nutné, aby o tom, co děti baví, psali jejich učitelé? Aby vyučující pobíhali po třídě s fotoaparátem a vše zvěčňovali? Nikoliv. Děti toho zvládnou víc, než si někdy myslíme. A rády. Ať tedy reagují samy a referují o tom, jak probíhají zkoušky, co je obohacuje, v čem tkví problém, jak jej dokáží řešit a to vše ve prospěch jejich společného projektu, anglického divadelního představení. Již loni jsme měli třídní novináře a letos tomu nebude jinak. A také naši dětští fotografové si zkouší, jaké toto zaměstnání může být. Nejde jen o to fotit, ale také zodpovědně přinést výběr z těch nejzajímavějších fotek, které se jim podařili během nacvičování udělat. Tak jim promineme někdy nedokonalé kompozice anebo to možná nebude ani třeba.

Milí rodiče a příznivci školy. Nyní Vám představujeme naše mladé novináře. Jsme totiž přesvědčeni, že jejich líčení bude autentické a pomůže nám nahlédnout do jejich dětských duší. My – dospěláci, jsme moc rádi, že je to tak chytlo.

Dovolte, aby se uvedli a představili sami.

Já jsem Jan Růčka z 5. B, hlavní novinář, což je můj splněný sen. Je mi ctí, že Vás budu všemi články našeho dvouměsíčníku provázet. Na úvod jsem si pro Vás připravil malý rozhovorem s paní učitelkou Lenkou Ponížilovou. Ta totiž všechno tohle začala. A jak to dokázala, to nám řekne sama.

Co Vás přivedlo k tomu, abychom hráli divadlo?

Předně má láska k AJ a můj sen o smysluplné škole. Lidé by měli umět mluvit anglicky, a jak je k tomu vést od mala? Děti milují divadlo, rády se předvádějí a v našem anglickém divadle jim dáváme šanci. Realizují se tu také hudebníci, herci, výtvarníci, novináři, kulisáci, kompars. Každý si může vyzkoušet divadelní povolání, ať už na pódiu nebo v zákulisí.

Kdo rozhoduje o tom, jaké divadlo budeme hrát?

V rámci úspory času přednesu učitelům pár mých návrhů, ti se rozhodnou a předají informaci ve svých třídách. Ve finále potom posvětí toto rozhodnutí i samotní žáci. Je to tedy týmová práce, a tak to mám ráda.

Myslíte si, že budeme muset vyrobit hodně kulis?

Věřím, že ne. Využijeme ty „přeživší“ z předchozích let a zbývající vyrobíme ve spolupráci s paralelní třídou.

Mohla byste být, prosím, konkrétnější?

Tohle jsou otázky na osoby pověřené touto prací - naše kulisáky.

Skutečně do toho nechci dětem příliš zasahovat. Jen tak se naučí zodpovědnosti a samostatnosti. Já „této lodi“ jen pomáhám udržet správný směr.

Nyní předávám slovo mé kolegyni ze 4. A, Kláře Švestkové, aby nám prozradila, co se děje v zákulisí u čtvrťáků.

Jsem čtvrťačka Klára Švestková. Ráda si píšu příběhy pro radost. Novinářka jsem poprvé. Přivedla mě k tomu náhoda. Na začátku školního roku jsem chyběla. Po návratu do školy jsem se dozvěděla o divadle. Nezbyla už ale na mě žádná role. A tak mi moje kamarádka, která ví o mé zálibě, nabídla, že bych se mohla zapojit jako novinářka.

1. zkouška

1. scéna

Dnes to bude trochu "blázinec!!!" Předvádíme své emoce. Šťastný – smutný, pomalu – rychle …

2. scéna

Tady jsme se potýkali s angličtinou. Některá slova byla pro nás těžká nebo neznámá. Ale nakonec to šlo. Takže prima. Tímto se s  vámi loučím. Na shledanou příště.

Klára

 

2. zkouška

1. scéna

Tak jsem opět tady. Mám nesmírnou radost. Naše druhá zkouška probíhá perfektně! Je poznat, že jsme trénovali. Společně vymýšlíme různé kulisy, a co budou dělat Father Bear, Mother Bear a Baby Bear. Je to legrační. A tak to má být.

Klára

 

3. zkouška

1. scéna

Pokračujeme ve zkoušení. Dnes jsme spojeni. Ptáte se jak spojeni? Jsme totiž na zkoušení rozděleni do dvou skupin. Jednu roli současně trénují 2 herci. Jako ve skutečném divadle. Věnujeme se tedy společně vymýšlení kulis. Jde to hodně dobře. Navíc naši herci už nepotřebují scénáře! Druhá skupina si sice moc dobře nevedla, ale
i tak jim to celkem šlo. Tak ahoj.

Klára     

 

4. zkouška

2. scéna

Dnes máme hned druhou scénu, protože první scénu jsme měli minule. Vyměnili jsme vypravěče, protože ti původní se nestíhali naučit číst text.

3. scéna

Tak tuhle scénu jsme ještě nezkoušeli. Tady jsme se hodně zasekávali. Budeme se to muset pořádně naučit. Na závěr jsme stihli zopakovat všechny scény.

Zdraví Klára

                                                 

Jak naši aktéři prožívají zkoušky, nám poví novinář z 5. A, David Obyšovský.

Někdo se bojí a někdo zase ne. Ale pro někoho je trapné hrát divadlo, protože když to zkazí, všichni se na něj dívají.

Zkoušky skutečně probíhají ve všech třídách velmi podobně a musíme toho zvládnout skutečně mnoho. Co jsme však ještě nezmínili, je tajemství záživného divadla. A že čtete i tyto řády, prozradím Vám další nutné ingredience.

V průběhu zkoušky 2 jsme společně s celou naší třídou četli text. Musím říci, že to není nijak zvlášť záživné, ale musí to být. Scén je celkem devět a je známo, že když se má něco udělat pořádně, musí se k tomu člověk postavit pečlivě a s rozmyslem a ne zbrkle. Takže není divu, že jsme projet všech devět scén za hodinu ani nestihli. V textu je mnoho anglických slov, která jsou pro nás neznámá, jako třeba "strange", což v překladu znamená zvláštní. Dalším důležitým bodem, co se týče textu, je frázování, kterým dosáhneme jakéhosi oživení. Tím spíš, když je pohádka tak dlouhá. No řekněte sami. Dlouhá pohádka musí být záživná, aby nám diváci neusnuli.

Já se s vámi loučím. Těšte se na další články našeho dvouměsíčníku!

Jan Růčka

Za učitele

Lenka Ponížilová a Ivana Weissová